Poštovní schránka na rohu ulice,
to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře,
lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela.
Psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá.

Tento úryvek z básně Jiřího Wolkera ve mně vyvolává smutek. Proč jen si někteří jedinci více neváží poštovní schránky na rohu autobusové zastávky? Vždyť tu stojí tak dlouho. Slouží všem lidem. A jak se jí lidé odvděčili za její služby? Nehezky. Někdo jí ohnul sloupek, na kterém stála, což mělo za následek přestěhování schránky na stěnu zastávky. Ale ani zde jí lidé nedají pokoj. Neustále ji někdo sundává dolů. A na Silvestra to kdosi neznámý dovršil tím, že ji rozbil, zničil, rozkopal.
Pěkně se někdo umí chovat ke společnému majetku. Asi se budete divit, proč schránku považuji za společný majetek. Vysvětlení je jednoduché. Schránka slouží všem. Pokud ji někdo zničí, kdo ji nahradí? Vlastník, v našem případě Česká pošta. Ale kde vezme pošta peníze na novou schránku? Z poplatků, které platíte na poště, ať již za složenky, nebo za poslání dopisu. Takže poštovní schránka je majetkem všech, kdo využívají služeb pošty. To je většina lidí.
Chtěla bych všechny požádat, aby si více vážili společného majetku. Vždyť, pokud bude nutno neustále opravovat již fungující věci, kde se vezmou peníze na nové, modernější? Nemůžete si stěžovat, že se v obci nic nemodernizuje, když se neustále vyhazují peníze za opravu stávajícího. Zkuste se nad tím zamyslet. A nejvíce by se měli zamyslet ti, kteří se chovají jako vandalové. Neboť ničení věcí, je vandalismus.